Historie

Národní ústav duševního zdraví je nástupnickou organizací Psychiatrického centra Praha (PCP), které se nacházelo v areálu bohnické léčebny (nyní Psychiatrické nemocnice Bohnice) a mělo více než padesátiletou historii. V roce 1961 byl založen Výzkumný ústav psychiatrický (VÚPs). Jeho prvním ředitelem byl prof. MUDr. Lubomír Hanzlíček, DrSc. (1916–1982), pozdější profesor psychiatrie na Lékařské fakultě hygienické a autor jedinečné psychiatrické encyklopedie. Psychiatrie na této fakultě byla od počátku sedmdesátých let do osmdesátých let přednášena právě zde, ve Výzkumném ústavu psychiatrickém. V roce 1990 došlo opět k propojení činnosti Psychiatrického centra s výukou psychiatrie na 3. LF UK.

Během své existence ústav poskytl profesní zázemí mnoha zajímavým a významným osobnostem. Prof. Kurt Freund (1914–1996), který rozhodujícím způsobem přispěl k pochopení sexuálních deviací, působil v Torontu; PhDr. Jaroslav Madlafousek, CSc. (1922–2008), pokračovatel v práci prof. K. Freunda, byl uznávaným odborníkem v oblasti studia nonverbálního chování. PhDr. Michael Žantovský, někdejší velvyslanec ČR v USA a mluvčí prezidenta republiky, po mnoho let pracoval v laboratoři Dr. Madlafouska. Z ústavu také vzešli bratři Grofové. Prof. Pavel Grof je nyní světoznámým psychiatrem a profesorem v Otavě. Jeho bratr Stanislav dnes žije v Kalifornii; je proslaven v celém světě jako odborník v transpersonální psychologii. Prof. MUDr. Miloš Matoušek, CSc., jenž působil v laboratoři EEG, je uznávaným švédským odborníkem. Prof. Jan V. Volavka je renomovaným vědeckým pracovníkem Nathan S. Kline Institute ve Státě New York. Dr. Frank Engelsmann působil na McGill University v Montrealu. Pracovníkem ústavu byl i známý surrealista MUDr. Ludvík Šváb, CSc. (1924–1997). V ústavu působili též bývalí vedoucí psychiatrické katedry ILF (IPVZ) prof. A. Janík (1926–2002) a prof. K. Chromý a erudovaní psychofarmakologové doc. J. Baštecký (1936–2007) a doc. O. Vinař.

Projev prof. Cyrila Höschla při příležitosti oslav 50. výročí Psychiatrického centra Praha

Základním posláním PCP byla vědecká a výzkumná činnost zaměřená na duševní choroby a na oblast duševního zdraví.

Toto svoje zaměření využívalo dále k:

• poskytování standardní i nadstandardní odborné a specializované ústavní i ambulantní léčebné péče,
• výchově vědeckých a odborných pracovníků ve svém oboru působnosti (postgraduální vzdělávání),
• podílení se na zpracování a šíření vědeckých lékařských informací,
• reprezentování české vědy v oblasti výzkumu duševních poruch a ochrany duševního zdraví v zahraničí. 

Výzkumná činnost

Výzkumná činnost ústavu byla zaměřena na zjišťování, prevenci a remediaci rizikových faktorů, které ohrožují duševní zdraví jedince v různých stadiích jeho životního cyklu a na různých úrovních – od biochemické po sociální. K dosažení tohoto komplexního cíle výzkum probíhal v těchto oblastech:

• psychiatrická demografie a epidemiologie,
• biopsychosociální výzkum rodiny,
• neuropsychologie,
• epidemiologie zneužívání a závislosti na návykových látkách,
• psychometrika,
• biochemie a patofyziologie mozku,
• psychofarmakologie.

Praktickými výstupy této činnosti byly podklady pro formování zdravotní politiky v oblasti duševního zdraví, podklady pro účinnou alokaci finančních prostředků do technologií, metod a prostředků s vysokou výtěžností při detekci, predikci průběhu a terapeutické odpovědi na intervenci v oblasti duševního zdraví a podklady pro vodítka diagnostických a terapeutických postupů. V roce 2000 PCP získalo komplexní programový projekt MŠMT s názvem „Centrum neuropsychiatrických studií“ (CNS). Tím bylo možno organizačně a ekonomicky zajistit a úzce integrovat špičkové odborníky z různých oblastí a institucí (FgÚ AV ČR, 3. LF UK, PCP, PET centra Na Homolce a IKEM) kolem ústředního tématu z oblasti neuropsychiatrie. Hlavním přínosem projektu byla integrace neurofyziologických, neurochemických, strukturálních, kognitivních, neuroendokrinologických a klinických modelů hlavních duševních poruch. Projekt byl realizován paralelně a koordinovaně ve čtyřech odděleních: patofyziologie mozku (teoretický výzkum), zobrazovacích metod (fMR, MR spektroskopie, SPECT, PET a neuropsychologické a kognitivní testy), klinické neurofyziologie (laboratoř EEG a klinické neurofyziologie) a aplikovaného výzkumu (neuroendokrinní testy, vztah serotoninového a glycidového metabolizmu, klinické studie beztryptofanové diety, studie terapeutické účinnosti antipsychotických a antidepresivních modalit, predikce terapeutické odpovědi a vyústění choroby). CNS bylo jedinečnou příležitostí integrace základního a aplikovaného výzkumu v neurobehaviorálních vědách a působištěm, které se výrazně účastnilo výchovy nastupující generace.

V PCP se řešily grantové projekty IGA MZ ČR, GA ČR, GA UK a ČS-USA. V rámci mezinárodní spolupráce se řešily projekty klinické psychofarmakologie, projekty epidemiologické a projekty demografické. V ústavu přednášeli zahraniční hosté a pedagogové.

PCP úzce spolupracovalo s mezinárodními organizacemi (např. WHO, UNESCO, Světová federace duševního zdraví), na domácí odborné scéně se mj. podílelo na vydávání celostátního časopisu Psychiatrie.

Na sklonku roku 2011 získalo PCP významný grant z operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace (prioritní osa Regionální VaV centra) s názvem Národní ústav duševního zdraví (NUDZ). 

Výuka psychiatrie

PCP plnilo dále funkci klinické základny Kliniky psychiatrie a lékařské psychologie 3. LF UK a zajišťovalo výuku psychiatrie pro všechny typy, zajišťovalo i bázi pro výuku psychologie na této fakultě a podílelo se na výuce neurověd. Vypisovalo povinně volitelné kurzy a témata pro individuální aktivitu studentů.

Léčebná péče

PCP zajišťovalo lůžkovou a ambulantní péči a rozvíjelo programy na ochranu duševního zdraví obyvatelstva. Podílelo se na vývoji a hodnocení diagnostických, terapeutických a rehabilitačních metod v psychiatrii a na výzkumu duševních poruch.

Historie Výzkumného ústavu psychiatrického a Psychiatrického centra Praha je podrobně popsána v publikaci Psychiatrické centrum Praha 1961–2011.